červenec 2008
1. setkání sborů v Lieru
Martin Franze
Vokální ansámbl Musica da Camera Brno se v červenci 2008 zúčastnil 1. setkání pěveckých sborů v belgickém Lieru. V malebném městečku poblíľ Antverp strávili zpěváci příjemný prodloužený víkend a zúčastnili se několika koncertů ať již jako účinkující nebo posluchači. Cesta auty do Belgie byla dost únavná, ale po 17 hodinách bylo dosaženo kýženého cíle. Organizátoři na nás do brzkých ranních hodin obětavě čekali, a tak jsme se mohli hned po příjezdu občerstvit a ubytovat. Po krátkém spánku následoval vlastní festivalový program, takže na únavu z cesty bylo brzy zapomenuto. Na čtvrtek (3.7.) připravili pořadatelé prohlídku města a večer proběhl zahajovací koncert festivalu. Kromě místních sborů byly přizvány tři zahraniční; Cantemus (Nyíregyháza - Maďarsko), BelCanto Kammerchor (München - Německo) a náš ansámbl. Úvod prvního koncertu patřil zahraničním sborům, které se představily krátkým programem. Před začátkem kaľdého vystoupení zazpíval jeden z místních sborů lidovou píseň pro sbory ze zahraničí, takže před našim vystoupením se neslo sálem "Neťukej, neťukej". Pro všechny zahraniční sbory to jistě bylo velmi milé přivítání. Po vystoupení zahraničních sborů se posluchačům představil tenorista Marco Beasley, jehož na různé klávesové nástroje doprovázel Guido Morini. Oba interpreti jsou v Belgii velmi známí a jejich bezprostřední komunikace s publikem byla příjemným završením čtvrtečního večera. V pátek dopoledne jsme navštívili Antverpy a odpoledne se věnovali přípravě sobotního soutěžního koncertu. Večer proběhl koncert, na němž pod taktovkou Geerta Hendrixe účinkovalo společně 5 místních sborů, několik instrumentalistů a sólisté. Na programu byla premiéra skladby Vivifice Spiritus Vitae Vis, kterou napsal Guido Morini. Základ poměrně rozsáhlé skladby tvořily starší kompoziční techniky a hudební formy. Koncertní výkon umocňovaly stylové kostýmy interpretů. Stejně jako všechny festivalové koncerty, konal se i tento v kostele, který patří do areálu hudební školy. Kostel je aktuálně upraven jako koncertní sál. Přestože jej čeká celková rekonstrukce interiéru, dotvořil působivou atmosféru koncertů. Po koncertě jsme přijali pohostinství jedné z četných hospůdek v centru Lieru a ochutnali v rozumném množství místní pivo a víno. Sobota 5.7. byla posledním festivalovým dnem. Odpoledne proběhla soutěžní vystoupení zahraničních sborů. Jednotlivé výkony nehodnotila porota, ale hlasovali pouze diváci. Večer patřil jedné z nejznámějších skladeb sborové literatury; byla provedena Carmina Burana Carla Orffa. Překvapením pro nás bylo pojetí závěrečného koncertu. Provedena byla verze s doprovodem dvou klavírů a bicích nástrojů a skladbu zpívaly všechny zúčastněné sbory (místní i zahraniční) společně. Kromě sborů dostali noty také posluchači, takže se mohli provedení aktivně zúčastnit. Koncert řídil včetně stručného moderování vtipně a s nadhledem Geert Hendrix. Na závěr byl vyhlášen vítěz divácké soutěže. K naší velké radosti jsme to byli my, komu dali posluchači nejvíce hlasů. Přestože se štěstí a návštěvníci koncertu tentokrát přiklonili na naši stranu, musíme ocenit výborné výkony maďarského sboru Cantemus (sbormistr Soma Szabó) a komorního sboru BelCanto z Mnichova (sbormistryně Tanja Wawra). Většina účinkujících se zúčastnila večírku na rozloučenou, který se protáhl do brzkých ranních hodin. Společnými silami byla neformálně provedena nekončící řada písní od moravských lidovek k jazzovým a swingovým evergreenům. V neděli jsme se po vydatné snídani vydali na cestu domů. První ročník festivalu v Lieru se z našeho pohledu pořadatelům vydařil výborně. Rádi bychom jim poděkovali za čas, který věnovali jeho přípravě, a také všem účinkujícím. Přejeme jim další úspěšné ročníky a spokojené účinkující i posluchače.
leden 2008
Tříkrálový koncert
autor článku: Pavel Sýkora,
(autor je pedagogem na brněnské konzervatoři)
Vánoční atmosféra již po staletí podněcuje k poslechu i tvorbě hudebních děl nerůznějších žánrů. V poslední době jsme si zvykli, že české - v širším pojetí středoevropské - Vánoce jsou čím dál tím více prostupovány kulturou angloamerickou. Tak tomu bylo i na koncertě, který ke konci vánočního času zazněl ve velebných prostorách kostela sv. Cyrila a Metoděje v Bílovicích nad Svitavou. Nositelem novodobé tradice tříkrálových koncertů se ve vyhledávaném útočišti prvorepublikové umělecké smetánky stal vokální soubor Musica da camera Brno se svým uměleckým vedoucím Marinem Franzem. V neděli 6. ledna mu byl rovnocenným partnerem Komorní soubor Lenky Mlynářové (umělecká vedoucí L. Mlynářová) z Olomouce. Oba ansámbly se vzácně doplňovaly orientací v nekonečném množství původní tvorby, ale též úprav pro vokální seskupení. Stylovým východiskem pro brněnský soubor (vznikl v roce 1996) je hudba barokního období. Poučená interpretační zkuženost, vedená snahou o vystižení úzkého sepjetí hudby a slova, mu však zákonitě umožňuje věnovat se též avantgardní tvorbě 20. století. Stabilní počet dvanácti až čtrnácti vokalistů je ideálním předpokladem pro interpretaci komorní hudby od renesance po současnost. Skladatelé 20. století jsou rovněž páteří repertoáru Komorního sboru Lenky Mlynářové. Okruh artificální hudby doplňuje dramaturgie ansámblu o okruh jazzový. Ač se jedná o poměrně mladé seskupení (založeno 2003), získalo si již pozornost posluchačů i kritiky - např. zlatá medaile na festivalu Svátky písní Olomouc 2006. Obě tělesa se prezentovala individuálně, aby se spojila nikoli v závěru, ale v jakémsi zlatém řezu v průběhu produkce. Na olomouckém sboru oceňujeme mj. krásné témbry jednotlivých hlasových skupin. U souboru Musica da camera Brno je zas poznat profesionální zázemí odborně školených hlasů, kdy jednotliví členové na sebe upozornili též v sólových intermezzech. Lví podíl na úspěchu koncertu mají také sopranistky Lenka Ďuricová a Anna Jelínková (obě členky brněnského ansámblu), jejichž individuální výstupy obohatily velkou část programu večera. Jeho hlavní linii tvořily, jak jsme konstatovali v úvodu této recenze, vánoční písně z amerického kulturního okruhu, jev v dřívějších dobách spíš okrajový. A tak i do malebných Bílovic pronikl duch současného globalizujícího se světa. Typickým příkladem proměny duchovní orientace budiž závěrečná koleda koncertu. Vznikla v německé oblasti pod názvem Stille Nacht, později se přirozeně adaptovala do českého prostředí jako Tichá noc; její budoucí život se však patrně bude vyvíjet ve znamení Silent Night… Český živel se krátce přihlásil lidovými vánočními koledami v úpravě Petra Janovského. Přínosným dramaturgickým doplněním byly duchovní skladby Francise Poulenca a Maurice Ravela v podání olomouckých hostů. Celkový dojem z recenzovaného koncertu vyvolává v nitru posluchače přání, aby se tato tradice konala i nadále. Návštěvník se již těší nejen na zážitek z krásné hudby, ale též na nedělní procházku zimním údolím Svitavy po stopách S. K. Neumanna nebo na příjemné posezení v útulném prostředí bílovické Sokolovny po koncertě.
říjen 2007
Hudba k poslechu i na dívání
autor článku: František Lavička,
(autor je pedagogem na brněnské konzervatoři)
Dne 21.10. 2007 se v sále sokolovny v Bílovicích nad Svitavou konal sborový koncert, který už svým názvem (Možná přijde i Večerníček) sliboval nekonvenční přístup k dramaturgii. Po stručném úvodním projevu hudebního skladatele Arnošta Parsche vystoupil v první části Bílovický amatérský chrámový sbor pod vedením Bronislava Tomáše. Zazpíval celkem tři lidové písně: Už je večer, Okolo Hradišča a Když jsem šel z Hradišča. Těleso zaujalo svěžím projevem a příjemnou barvou hlasů - zejména v sopránech a okamžitě dalo zapomenout na pro vokální hudbu nepříliš vhodnou akustiku sálu. Velmi sympaticky vyzněla i snaha o dynamické stínování, zejména v druhé písni. Ani spontánní gestika sbormistra, spojená s jeho rytmickým podupáváním nepůsobila v dané situaci rušivě, spíše naopak. Po zdařilém entrée nastoupila mužská složka sboru Musica da Camera Brno, aby zazpívala píseň Babička Mary (z autorské dílny Voskovec+Werich+Jaroslav Ježek) ,zde ve velmi zdařilé úpravě autora, jenž bohužel zůstal v anonymitě. Pamětníci jistě ocenili zpěv ve stylu Setlerů s perfektním nasazením tónu se stylovými glissandy a hudebními i hereckými vtípky, včetně fyzického ztvárnění titulní postavy. Pokud je interpretace bezchybná, je možné si dovolit jakýkoliv gag, a vždy bude působit vkusně. Velmi dobrým dramaturgickým tahem bylo sólové vystoupení kytaristy Martina Myslivečka, dnes zralého umělce s kultivovaným tónem se smyslem pro dokonalou výstavbu jakékoliv interpretované skladby. Tentokrát si vybral eklektické dílo kubánského skladatele Leo Brouwera Elogio de la Danza a nezůstal nic dlužen své pověsti. Závěrečnou část koncertu vyplnil opět vokální ansámbl Musica da Camera Brno v čele se sbormistrem Martinem Franzem. Ti, kteří je znají jako těleso, provádějící skladby pouze z oblasti tzv. vážné hudby, byli právem zvědavi, jak se vyrovná s interpretací hudby populární, jakož i lidových písní, které bývají často pro některé umělce velmi ošidné. Nejprve zazněla píseň dvojice Pokorný-Mládek Šumění deště, v typickém harmonickém koloritu 60.let 20.století. Sbor se prezentoval hlavně profesionálním dotažením doprovodných vokálů s nasazením znělých alikvotů, které dávaly vícehlasům patřičnou nosnost. Následovaly úpravy lidových písní z pera Petra Janovského (Čerešničky, Zaspala nevěsta, A ja taka dzivočka) a Martina Franzeho (Prší, prší). Zejména Janovský naznačil, kam lze povýšit lidovou píseň použitím moderních kompozičních prostředků s velkou dávkou vkusu (užití harmonie a neotřelých hudebních vtipů, aniž by se opakovaly). Je škoda, že tyto úpravy pro jejich značnou obtížnost nemohou interpretovat průměrně schopné sbory a nejsou tedy určeny pro masovější provádění. Stálo by za úvahu, zda nevypracovat snadnější verze, nebo neupravit ještě jiné písně, protože rukopis Petra Janovského je již nyní velmi originální. Na závěr zazněla směs hudby z filmů, které se těší oblibě zejména našich nejmenších, ale díky její kvalitě si ji jistě rád poslechne i dospělý. S jednoduchým, vkusným scénickým ztvárněním jsme vyslechli písně Králíci z klobouku, Pohádky z mechu a kapradí, Mach a Šebestová, Maxipes Fík a Jen počkej, zajíci!. V této fázi koncertu se již vystoupení souboru Musica da Camera Brno stalo exhibicí. Dokonalá ekvilibristika projevu, prostá jakéhokoliv vnějškového efektu a podřízená vyšším účelům si zcela podmanila publikum. Zejména posledně jmenovaná ukázka, ač nesmírně technicky obtíľná, byla podaná se samozřejmou lehkostí a půvabem. Nadšené publikum si vynutilo přídavky, takže sbor se prezentoval ještě dvěma písněmi skupiny Manhattan transfer (Java Jive, Trickle Trickle), čímž byl úspěch celého večera završen. Z výše uvedeného koncertu jsem si odnesl několik poučení. Obdivuji bezprostřednost členů tělesa, která jim díky jejich schopnostem a smyslu pro legraci a recesi výrazně snižuje věkový průměr. Stejně tak je třeba ocenit, kolik poctivé práce muselo být vykonáno, aby výsledek vyzněl tak samozřejmě přesvědčivě, jak jsme byli svědky. Jestliže si všichni účinkující dali za úkol posluchače především pobavit, byla to zábava vkusná, na podkladě profesionální hudební kvality. Všichni, kteří předcházející sobotní večer sledovali zábavné pořady jakéhokoliv televizního kanálu, si pravděpodobně uvědomili, že koncert v neděli v Bílovicích všechny snahy televizních dramaturgů převálcoval rozdílem třídy.
září 2007
Letošní Kampanila opět zazářila!
autor článku: prof. L. Zenkl (kráceno)
...Zvláště zaujaly dvě skladby Martina Franze Ave Maria a Te Deum, vytvořené přímo pro festival Kampanila k provedení několika sbory současně. Jejich uvedení v chrámu sv. Jana Křtitele přinesly velmi působivé vyvrchlení festivalu.
...Umělecké zážitky byly krásné a ohlas publika velmi příznivý. Martin Franze se představil i jako talentovaný skladatel.
Žatec, 3. září 2007
OHLÉDNUTÍ ZA ÚSPĚŠNÝM FESTVALEM
Jak jsem to viděla a slyšela
autor článku: Anna Urbancová (kráceno)
Díky pozvání prezidenta mezinárodního festivalu KAMPANILA, Prof. Paedr. Luďka Zenkla, jsem příjemně strávila poslední prázdninový víkend v Mikulově...
Dokonalým zážitkem byl večerní maratón sedmi sborů v Rajské zahradě zdejšího gymnázia...
Vyvrcholením večera, a to doslova, bylo vystoupení brněnského smíšeného sboru Musica da Camera se zpívajícím dirigentem a skladatelem Martinem Franze. Tento usměvavý,sympatický, až uličnický mladý muž byl zcela nepřehlédnutelný. 7 mužských a 6 ženských hlasů,jimž radost ze zpívání čišela z očí,každého gesta i pohledu,dokázalo strhnout publikum do nekončících ovací. Vtipná směs z Večerníčků /arr. Petr Janovský/ dala prostor i pětiletému Martinu Franze jr. k pohybovému ztvárnění známých postaviček...
Slavnostním zakončením festivalu bylo nedělní Te Deum, kdy spojené sbory přednesly premiéry M.Franze Ave Maria a Te Deum a první souborné provedení Věruju, skladatele Petra Grahama. Na 150 zpěváků pod kolektivním vedením čtyř dirigentů zaplnilo Chrám sv. Jana Křtitele monumentálním barevným a plným zvukem bez okázalé pompy a zážitek to byl ohromující.
1. setkání sborů v Lieru
Martin Franze
Vokální ansámbl Musica da Camera Brno se v červenci 2008 zúčastnil 1. setkání pěveckých sborů v belgickém Lieru. V malebném městečku poblíľ Antverp strávili zpěváci příjemný prodloužený víkend a zúčastnili se několika koncertů ať již jako účinkující nebo posluchači. Cesta auty do Belgie byla dost únavná, ale po 17 hodinách bylo dosaženo kýženého cíle. Organizátoři na nás do brzkých ranních hodin obětavě čekali, a tak jsme se mohli hned po příjezdu občerstvit a ubytovat. Po krátkém spánku následoval vlastní festivalový program, takže na únavu z cesty bylo brzy zapomenuto. Na čtvrtek (3.7.) připravili pořadatelé prohlídku města a večer proběhl zahajovací koncert festivalu. Kromě místních sborů byly přizvány tři zahraniční; Cantemus (Nyíregyháza - Maďarsko), BelCanto Kammerchor (München - Německo) a náš ansámbl. Úvod prvního koncertu patřil zahraničním sborům, které se představily krátkým programem. Před začátkem kaľdého vystoupení zazpíval jeden z místních sborů lidovou píseň pro sbory ze zahraničí, takže před našim vystoupením se neslo sálem "Neťukej, neťukej". Pro všechny zahraniční sbory to jistě bylo velmi milé přivítání. Po vystoupení zahraničních sborů se posluchačům představil tenorista Marco Beasley, jehož na různé klávesové nástroje doprovázel Guido Morini. Oba interpreti jsou v Belgii velmi známí a jejich bezprostřední komunikace s publikem byla příjemným završením čtvrtečního večera. V pátek dopoledne jsme navštívili Antverpy a odpoledne se věnovali přípravě sobotního soutěžního koncertu. Večer proběhl koncert, na němž pod taktovkou Geerta Hendrixe účinkovalo společně 5 místních sborů, několik instrumentalistů a sólisté. Na programu byla premiéra skladby Vivifice Spiritus Vitae Vis, kterou napsal Guido Morini. Základ poměrně rozsáhlé skladby tvořily starší kompoziční techniky a hudební formy. Koncertní výkon umocňovaly stylové kostýmy interpretů. Stejně jako všechny festivalové koncerty, konal se i tento v kostele, který patří do areálu hudební školy. Kostel je aktuálně upraven jako koncertní sál. Přestože jej čeká celková rekonstrukce interiéru, dotvořil působivou atmosféru koncertů. Po koncertě jsme přijali pohostinství jedné z četných hospůdek v centru Lieru a ochutnali v rozumném množství místní pivo a víno. Sobota 5.7. byla posledním festivalovým dnem. Odpoledne proběhla soutěžní vystoupení zahraničních sborů. Jednotlivé výkony nehodnotila porota, ale hlasovali pouze diváci. Večer patřil jedné z nejznámějších skladeb sborové literatury; byla provedena Carmina Burana Carla Orffa. Překvapením pro nás bylo pojetí závěrečného koncertu. Provedena byla verze s doprovodem dvou klavírů a bicích nástrojů a skladbu zpívaly všechny zúčastněné sbory (místní i zahraniční) společně. Kromě sborů dostali noty také posluchači, takže se mohli provedení aktivně zúčastnit. Koncert řídil včetně stručného moderování vtipně a s nadhledem Geert Hendrix. Na závěr byl vyhlášen vítěz divácké soutěže. K naší velké radosti jsme to byli my, komu dali posluchači nejvíce hlasů. Přestože se štěstí a návštěvníci koncertu tentokrát přiklonili na naši stranu, musíme ocenit výborné výkony maďarského sboru Cantemus (sbormistr Soma Szabó) a komorního sboru BelCanto z Mnichova (sbormistryně Tanja Wawra). Většina účinkujících se zúčastnila večírku na rozloučenou, který se protáhl do brzkých ranních hodin. Společnými silami byla neformálně provedena nekončící řada písní od moravských lidovek k jazzovým a swingovým evergreenům. V neděli jsme se po vydatné snídani vydali na cestu domů. První ročník festivalu v Lieru se z našeho pohledu pořadatelům vydařil výborně. Rádi bychom jim poděkovali za čas, který věnovali jeho přípravě, a také všem účinkujícím. Přejeme jim další úspěšné ročníky a spokojené účinkující i posluchače.
leden 2008
Tříkrálový koncert
autor článku: Pavel Sýkora,
(autor je pedagogem na brněnské konzervatoři)
Vánoční atmosféra již po staletí podněcuje k poslechu i tvorbě hudebních děl nerůznějších žánrů. V poslední době jsme si zvykli, že české - v širším pojetí středoevropské - Vánoce jsou čím dál tím více prostupovány kulturou angloamerickou. Tak tomu bylo i na koncertě, který ke konci vánočního času zazněl ve velebných prostorách kostela sv. Cyrila a Metoděje v Bílovicích nad Svitavou. Nositelem novodobé tradice tříkrálových koncertů se ve vyhledávaném útočišti prvorepublikové umělecké smetánky stal vokální soubor Musica da camera Brno se svým uměleckým vedoucím Marinem Franzem. V neděli 6. ledna mu byl rovnocenným partnerem Komorní soubor Lenky Mlynářové (umělecká vedoucí L. Mlynářová) z Olomouce. Oba ansámbly se vzácně doplňovaly orientací v nekonečném množství původní tvorby, ale též úprav pro vokální seskupení. Stylovým východiskem pro brněnský soubor (vznikl v roce 1996) je hudba barokního období. Poučená interpretační zkuženost, vedená snahou o vystižení úzkého sepjetí hudby a slova, mu však zákonitě umožňuje věnovat se též avantgardní tvorbě 20. století. Stabilní počet dvanácti až čtrnácti vokalistů je ideálním předpokladem pro interpretaci komorní hudby od renesance po současnost. Skladatelé 20. století jsou rovněž páteří repertoáru Komorního sboru Lenky Mlynářové. Okruh artificální hudby doplňuje dramaturgie ansámblu o okruh jazzový. Ač se jedná o poměrně mladé seskupení (založeno 2003), získalo si již pozornost posluchačů i kritiky - např. zlatá medaile na festivalu Svátky písní Olomouc 2006. Obě tělesa se prezentovala individuálně, aby se spojila nikoli v závěru, ale v jakémsi zlatém řezu v průběhu produkce. Na olomouckém sboru oceňujeme mj. krásné témbry jednotlivých hlasových skupin. U souboru Musica da camera Brno je zas poznat profesionální zázemí odborně školených hlasů, kdy jednotliví členové na sebe upozornili též v sólových intermezzech. Lví podíl na úspěchu koncertu mají také sopranistky Lenka Ďuricová a Anna Jelínková (obě členky brněnského ansámblu), jejichž individuální výstupy obohatily velkou část programu večera. Jeho hlavní linii tvořily, jak jsme konstatovali v úvodu této recenze, vánoční písně z amerického kulturního okruhu, jev v dřívějších dobách spíš okrajový. A tak i do malebných Bílovic pronikl duch současného globalizujícího se světa. Typickým příkladem proměny duchovní orientace budiž závěrečná koleda koncertu. Vznikla v německé oblasti pod názvem Stille Nacht, později se přirozeně adaptovala do českého prostředí jako Tichá noc; její budoucí život se však patrně bude vyvíjet ve znamení Silent Night… Český živel se krátce přihlásil lidovými vánočními koledami v úpravě Petra Janovského. Přínosným dramaturgickým doplněním byly duchovní skladby Francise Poulenca a Maurice Ravela v podání olomouckých hostů. Celkový dojem z recenzovaného koncertu vyvolává v nitru posluchače přání, aby se tato tradice konala i nadále. Návštěvník se již těší nejen na zážitek z krásné hudby, ale též na nedělní procházku zimním údolím Svitavy po stopách S. K. Neumanna nebo na příjemné posezení v útulném prostředí bílovické Sokolovny po koncertě.
říjen 2007
Hudba k poslechu i na dívání
autor článku: František Lavička,
(autor je pedagogem na brněnské konzervatoři)
Dne 21.10. 2007 se v sále sokolovny v Bílovicích nad Svitavou konal sborový koncert, který už svým názvem (Možná přijde i Večerníček) sliboval nekonvenční přístup k dramaturgii. Po stručném úvodním projevu hudebního skladatele Arnošta Parsche vystoupil v první části Bílovický amatérský chrámový sbor pod vedením Bronislava Tomáše. Zazpíval celkem tři lidové písně: Už je večer, Okolo Hradišča a Když jsem šel z Hradišča. Těleso zaujalo svěžím projevem a příjemnou barvou hlasů - zejména v sopránech a okamžitě dalo zapomenout na pro vokální hudbu nepříliš vhodnou akustiku sálu. Velmi sympaticky vyzněla i snaha o dynamické stínování, zejména v druhé písni. Ani spontánní gestika sbormistra, spojená s jeho rytmickým podupáváním nepůsobila v dané situaci rušivě, spíše naopak. Po zdařilém entrée nastoupila mužská složka sboru Musica da Camera Brno, aby zazpívala píseň Babička Mary (z autorské dílny Voskovec+Werich+Jaroslav Ježek) ,zde ve velmi zdařilé úpravě autora, jenž bohužel zůstal v anonymitě. Pamětníci jistě ocenili zpěv ve stylu Setlerů s perfektním nasazením tónu se stylovými glissandy a hudebními i hereckými vtípky, včetně fyzického ztvárnění titulní postavy. Pokud je interpretace bezchybná, je možné si dovolit jakýkoliv gag, a vždy bude působit vkusně. Velmi dobrým dramaturgickým tahem bylo sólové vystoupení kytaristy Martina Myslivečka, dnes zralého umělce s kultivovaným tónem se smyslem pro dokonalou výstavbu jakékoliv interpretované skladby. Tentokrát si vybral eklektické dílo kubánského skladatele Leo Brouwera Elogio de la Danza a nezůstal nic dlužen své pověsti. Závěrečnou část koncertu vyplnil opět vokální ansámbl Musica da Camera Brno v čele se sbormistrem Martinem Franzem. Ti, kteří je znají jako těleso, provádějící skladby pouze z oblasti tzv. vážné hudby, byli právem zvědavi, jak se vyrovná s interpretací hudby populární, jakož i lidových písní, které bývají často pro některé umělce velmi ošidné. Nejprve zazněla píseň dvojice Pokorný-Mládek Šumění deště, v typickém harmonickém koloritu 60.let 20.století. Sbor se prezentoval hlavně profesionálním dotažením doprovodných vokálů s nasazením znělých alikvotů, které dávaly vícehlasům patřičnou nosnost. Následovaly úpravy lidových písní z pera Petra Janovského (Čerešničky, Zaspala nevěsta, A ja taka dzivočka) a Martina Franzeho (Prší, prší). Zejména Janovský naznačil, kam lze povýšit lidovou píseň použitím moderních kompozičních prostředků s velkou dávkou vkusu (užití harmonie a neotřelých hudebních vtipů, aniž by se opakovaly). Je škoda, že tyto úpravy pro jejich značnou obtížnost nemohou interpretovat průměrně schopné sbory a nejsou tedy určeny pro masovější provádění. Stálo by za úvahu, zda nevypracovat snadnější verze, nebo neupravit ještě jiné písně, protože rukopis Petra Janovského je již nyní velmi originální. Na závěr zazněla směs hudby z filmů, které se těší oblibě zejména našich nejmenších, ale díky její kvalitě si ji jistě rád poslechne i dospělý. S jednoduchým, vkusným scénickým ztvárněním jsme vyslechli písně Králíci z klobouku, Pohádky z mechu a kapradí, Mach a Šebestová, Maxipes Fík a Jen počkej, zajíci!. V této fázi koncertu se již vystoupení souboru Musica da Camera Brno stalo exhibicí. Dokonalá ekvilibristika projevu, prostá jakéhokoliv vnějškového efektu a podřízená vyšším účelům si zcela podmanila publikum. Zejména posledně jmenovaná ukázka, ač nesmírně technicky obtíľná, byla podaná se samozřejmou lehkostí a půvabem. Nadšené publikum si vynutilo přídavky, takže sbor se prezentoval ještě dvěma písněmi skupiny Manhattan transfer (Java Jive, Trickle Trickle), čímž byl úspěch celého večera završen. Z výše uvedeného koncertu jsem si odnesl několik poučení. Obdivuji bezprostřednost členů tělesa, která jim díky jejich schopnostem a smyslu pro legraci a recesi výrazně snižuje věkový průměr. Stejně tak je třeba ocenit, kolik poctivé práce muselo být vykonáno, aby výsledek vyzněl tak samozřejmě přesvědčivě, jak jsme byli svědky. Jestliže si všichni účinkující dali za úkol posluchače především pobavit, byla to zábava vkusná, na podkladě profesionální hudební kvality. Všichni, kteří předcházející sobotní večer sledovali zábavné pořady jakéhokoliv televizního kanálu, si pravděpodobně uvědomili, že koncert v neděli v Bílovicích všechny snahy televizních dramaturgů převálcoval rozdílem třídy.
září 2007
Letošní Kampanila opět zazářila!
autor článku: prof. L. Zenkl (kráceno)
...Zvláště zaujaly dvě skladby Martina Franze Ave Maria a Te Deum, vytvořené přímo pro festival Kampanila k provedení několika sbory současně. Jejich uvedení v chrámu sv. Jana Křtitele přinesly velmi působivé vyvrchlení festivalu.
...Umělecké zážitky byly krásné a ohlas publika velmi příznivý. Martin Franze se představil i jako talentovaný skladatel.
Žatec, 3. září 2007
OHLÉDNUTÍ ZA ÚSPĚŠNÝM FESTVALEM
Jak jsem to viděla a slyšela
autor článku: Anna Urbancová (kráceno)
Díky pozvání prezidenta mezinárodního festivalu KAMPANILA, Prof. Paedr. Luďka Zenkla, jsem příjemně strávila poslední prázdninový víkend v Mikulově...
Dokonalým zážitkem byl večerní maratón sedmi sborů v Rajské zahradě zdejšího gymnázia...
Vyvrcholením večera, a to doslova, bylo vystoupení brněnského smíšeného sboru Musica da Camera se zpívajícím dirigentem a skladatelem Martinem Franze. Tento usměvavý,sympatický, až uličnický mladý muž byl zcela nepřehlédnutelný. 7 mužských a 6 ženských hlasů,jimž radost ze zpívání čišela z očí,každého gesta i pohledu,dokázalo strhnout publikum do nekončících ovací. Vtipná směs z Večerníčků /arr. Petr Janovský/ dala prostor i pětiletému Martinu Franze jr. k pohybovému ztvárnění známých postaviček...
Slavnostním zakončením festivalu bylo nedělní Te Deum, kdy spojené sbory přednesly premiéry M.Franze Ave Maria a Te Deum a první souborné provedení Věruju, skladatele Petra Grahama. Na 150 zpěváků pod kolektivním vedením čtyř dirigentů zaplnilo Chrám sv. Jana Křtitele monumentálním barevným a plným zvukem bez okázalé pompy a zážitek to byl ohromující.
